Období házenkářské nečinnosti nevydrželo v Žeravicích dlouho. Pod nátlakem veřejnosti již v roce 1952 vzniká Tělovýchovná jednota Sokol Žeravice, která navazuje na předchozí činnost Unionu. Její základ činnosti opět tvoří česká házená. Prvním předsedou se stává Jaromír Pikna a při svém založení má 35 členů. Bezprostředně po založení klubu se zahajují práce na hřišti a dochází k vybudování prvních šaten, na jejíchž výstavbě měli největší podíl Vladimír Vysloužil a Alfons Švestka.
Do soutěží řízených Župní komisí v Olomouci byla přihlášena družstva mužů a dorostenců, po roce přibylo také družstvo žáků. Jak žáci tak i dorostenci byli zařazeni do okresního přeboru, muži pak do krajské soutěže. Muži však v této soutěži pobyli pouze jeden rok, neboť hned po roce postoupili do krajského přeboru. Po pěti letech činnosti, tj. v roce 1957, se však v družstvu mužů projevuje generační problém a muži sestupují do okresního přeboru. Zde pak setrvávají až do roku 1960, kdy jsou v důsledku reorganizace soutěží přeřazeni do krajské soutěže, kterou již řídil Severomoravský krajský svaz národní házené v Ostravě. Na tomto místě nelze opomenout úspěchu žáků, kteří se v roce 1957 stali přeborníkem Moravy v Měníně u Brna a při historicky první účasti klubu na Přeboru ČR v Lomnici u Tišnova obsadili 5. místo.
V roce 1963 odstupuje předseda tělovýchovné jednoty Jaromír Pikna ze své funkce a na jeho místo je zvolen Jan Blaťák. V tomtéž roce muži postupují do krajského přeboru, ze kterého již nikdy nesestoupili do nižší soutěže. Současně je založena nová tradice, to když je od tohoto roku každoročně pořádán Memoriál Františka Konopčíka, jednoho ze zakládající členů klubu. Ten zemřel v roce 1962.
V roce 1963 hrálo družstvo v této sestavě: Bedřich Roháč, Vladimír Vozný, Jan Jedlička, Antonín Švestka, Oldřich Zubík, Jan Blaťák, Josef Vychodil, Vladimír Černošek, Ladislav Černý, Jan Konopčík a Jaroslav Švestka.

V krajském přeboru družstvo dosahovalo dobrých výsledků a umísťovalo se vždy v horní polovině tabulky. V roce 1966 dochází k další reorganizaci. Je vytvořena Oblastní soutěžní komise v Přerově a hned od počátku této éry bojujeme se Sokolem Kokory o postup do II. ligy. O tom, že nepostupujeme na úkor Kokor rozhodlo utkání s Spartakem Přerov, ve kterém jsme podlehli 8 : 10. Roli favorita jsme však zvládli hned v následujícím roce 1968, kdy s jedinou porážkou a 14-ti bodovým náskokem před v pořadí druhým celkem postupujeme do kvalifikace o postup do II. ligy. V ní jsme dokázali porazit Lokomotivu Svinov a JTT Veselí n/M. a probojovali se tak do II.ligy.
O postup se zasloužili tito hráči: ing. Oto Chromčík, Josef Zubík, Oldřich Válek, Josef Uvíra, Jan Konopčík, František Konopčík, Miroslav Vychodil, Oldřich Zubík, Vladimír Bajer, Jaroslav Vychodil, Rostislav Krejčiřík, Josef Vychodil a Zdeněk Uvíra.
V těchto letech pokračují vedle sportovní činnosti také práce na modernizaci hřiště. V roce 1967 je vystavěna rozhlasová kabina, ve které byla v roce 1969 dobudována koupelna. V tomtéž roce byly vybudovány také pevné lavičky pro diváky. To vše samozřejmě svépomocí.
V roce 1969 uspořádal náš klub Přebor republiky v kategorii dorostenců, kterého se zúčastnilo také naše družstvo. Pětidenního turnaje se zúčastnilo celkem 9 družstev a zvítězilo v něm družstvo Baníku Most před Dynamem Jihlava. Naši dorostenci obsadili pěkné 5. místo. Turnaj se vydařil po všech stránkách a byl výborně organizačně zajištěn, o čemž svědčila nejen pochvala všech účastníků, ale i uznání Ústředního svazu národní házené v Praze. Náš klub si tímto ověřil schopnost připravit podobné akce na vysoké úrovni, což bylo jistě pro nadcházející činnost povzbuzující.
Družstvo sehrálo přebor v tomto složení: Václav Bajer, Jan Černošek, Jaroslav Černošek, Zdeněk Spáčil, Pavel Skoupil, Zdeněk Lehnert, Slavomír Kubis, Vladimír Kubis, Vojtěch Skřenek a Drahomír Jurečka. Trenérem družstva byl František Jurečka.
Také ve II. lize bylo družstvo mužů úspěšné a hned v prvním roce obsadilo pěkné 4. místo. Výrazného úspěchu pak dosáhlo v ročníku 1971/72, kdy skončilo 2. za Rokytnicí, postupující do I. ligy. V té době již bylo družstvo doplněno řadou nových hráčů, jako např. Jaroslavem a Pavlem Skoupilovými, Janem Calábkem a Miroslavem Menšíkem.
V roce 1970 dochází ke změně ve vedení klubu, kdy z funkce předsedy odstupuje Jan Blaťák a nahrazuje ho František Černý.
Doslova husarský kousek se mužům podařil v ročníku 1972/73, kdy po podzimní části druholigové soutěže obsadili až 4. místo a ještě čtyři kola před koncem ročníku ztráceli na vedoucí Studénku 5 bodů. Vynikajícími výkony v závěru soutěže a zejména pak v rozhodujícím utkání na hřišti dosud vedoucí Studénky, kdy před návštěvou 1100 diváků dokázali zvítězit v poměru 9 : 8, vybojovali Žeravicím vysněnou I. ligu. Po 30 letech činnosti se tak Žeravice dostaly do elitní společnosti dvanácti nejlepších družstev z celé ČSR.
I. ligu vybojovali: ing. Oto Chromčík, Václav Bajer, Jan Calábek, Oldřich Válek, Josef Černý, František Konopčík, Miroslav Vychodil, Jaroslav Skoupil, Pavel Skoupil, Josef Vychodil a Miroslav Menšík. Trenérem družstva byl Josef Zubík.
Postup do nejvyšší mužské soutěže znamenal pro náš klub nejen radost, ale také velkou starost spojenou s doplněním základního kádru družstva a později také se záchranou ligové příslušnosti. Ze Sokola Vémyslice byl proto na přestup získán Lubomír Pelaj, jenž se s postupem času stal velkou oporou týmu. I přesto však družstvo zpočátku nemohlo pomýšlet výše než na záchranu prvoligové příslušnosti.
Po podzimní části prvního ligového ročníku 1973/74 skončilo naše družstvo se ziskem 5 bodů na předposledním místě a o záchraně I. ligy rozhodla až povedená jarní část, která zastihla naše hráče ve výborné formě. K výrazným úspěchům jarní části patřilo např. vítězství v Rokytnici v poměru 13 : 11. Klíčovým utkáním však jednoznačně bylo závěrečné střetnutí na půdě Baníku Most, které rozhodovalo právě mezi těmito dvěma družstvy o sestupujícím. Naši hráči podali i v tomto utkání vynikající výkon a zvítězili v poměru 14 : 11, čímž si zajistili účast v I. lize i pro nadcházející sezónu. Veledůležitému utkání přitom předcházela nepříjemná příhoda, která se přihodila na cestě do Mostu. Po ujetí přibližně 150 km došlo k poruše autobusu, jejíž odstranění trvalo nekonečných 6 hodin. Následkem toho do dějiště utkání dorazili hráči až ve 3 hodiny ráno. I přesto však připravili příznivcům Banku Most trpké zklamání, když je porážkou vyřadili z ligy, kterou hráli od roku 1939.
Také v ligovém ročníku 1974/75 bojovalo naše ligové družstvo o udržení a opět se mu podařilo zachránit, když se umístilo na 10. místě. Po sezóně bylo družstvo doplněno novými hráči, a to útočníkem Pavlem Nakládalem z Kokor a brankářem Josefem Jandou z Horní Moštěnice, který oslnil naše činovníky na turnaji v Rokytnici, kde byl pro mnohé útočníky nepřekonatelnou překážkou. Oba se stali platnými posilami a zejména Josef Janda pro náš klub odvedl obrovský kus práce a nesmazatelně se zapsal do jeho historie.
V prosinci 1975 dochází na výroční schůzi ke změně ve funkci předsedy oddílu národní házené, kterou po mnoha letech opouští Vladimír Kubis. Ten současně po Františku Černém přebírá funkci předsedy tělovýchovné jednoty. Novým předsedou oddílu národní házené byl zvolen Miroslav Vychodil. Ve výboru, který pracoval dlouhou dobu ve stejném složení byli také místopředseda Stanislav Čechák, jednatelem zůstal Josef Zubík a členové Miroslav Zamazal, Oldřich Zubík, František Konopčík, Bedřich Roháč, Josef Vychodil a Zdeněk Uvíra.
Nový výbor začal okamžitě pracovat na plné obrátky, neboť na výroční členské schůzi v lednu 1976 byla jako hlavní úkol vytyčena výstavba nových šaten s tribunou pro 500 sedících diváků a sociálním zařízením. Jako termín dokončení výstavby bylo stanoveno datum 9. 5. 1977, kdy se našem hřišti mělo uskutečnit mezizemské utkání mužů Morava – Čechy. Ještě před vlastním započetím výstavby bylo třeba regulovat potok Olešnici a provést jeho přemostění, což proběhlo v měsících březnu a dubnu 1976. Vlastní práce na tribuně měly velmi dobrý průběh a zapojilo se do nich přibližně 70 členů. Někteří z nich dokonce na úkor vlastní dovolené. Nejnáročnější z celé stavby byla výroba betonových panelů na střechu objektu. A skutečně se stavbu podařilo zvládnout ve stanoveném termínu. Bylo na ní odpracováno neuvěřitelných 16 470 brigádnických hodin a celková hodnota díla činila téměř 1 milión korun. Ze skromného hřiště se rázem stal jeden z nejmodernějších sportovních areálů pro národní házenou. Na jeho slavnostní otevření při příležitosti mezizemského utkání Morava – Čechy se přišlo podívat 2100 diváků. Ve velmi pohledném utkání zvítězilo před televizními kamerami družstvo Moravy v poměru 19 : 18. Z našeho klubu se v družstvu Moravy představili naši hráči Pavel Nakládal a Lubomír Pelaj, který zaznamenal 5 branek a značně tím přispěl k vítězství svého celku
Již 5. místo mužů v ligovém ročníku 1976/77 naznačilo vzestupný výkonnostní růst týmu, který se potvrdil hned o rok později v roce 1978. Družstvo poprvé v historii získalo stříbrné medaile a dokonce i sahalo po metě nejvyšší, titulu Mistra ČSR. Nezvládlo však rozhodující závěrečné střetnutí v Litvínově, které prohrálo v poměru 13 : 19. I přesto byl zisk druhého místa obrovským úspěchem. Promítla se v něm především kvalitní zimní příprava, která probíhala v tělocvičně ZŠ Optická v Přerově a také velké množství přípravných utkání a turnajů, které družstvo sehrálo. Vynikající výsledky družstva se promítly také v anketě nejlepších sportovců okresu Přerov. Družstvo obsadilo velmi pěkné 2. místo v kategorii kolektivů, v jednotlivcích se mezi desítku nejlepších propracoval náš útočník Lubomír Pelaj. Potěšitelný byl v roce 1978 také fakt, že se začínala prosazovat naše mládežnická družstva.
Sestava úspěšného družstva mužů: Josef Janda, Oldřich Válek, Josef Černý, Václav Bajer, Václav Jemelka, Lubomír Pelaj, František Konopčík, Josef Kubis, Emanuel Machač, ing. Jaroslav Mackovík a Jaroslav Skoupil. Trenérem družstva byl Josef Vychodil, vedoucím Josef Zubík.
Z podnětu Dr. Miroslava Hlaváče, předsedy ČÚV ČSTV, který naši tělovýchovnou jednotu navštívil 27.června 1978 a velmi pochvalně se vyjádřil k činnosti našeho klubu, došlo ještě v roce 1978 k vybudování asfaltového povrchu hrací plochy. Příprava plochy k asfaltování byla zahájena 7. července a byla zajištěna brigádně. 1. srpna bylo dokončeno položení asfaltového koberce a náš areál byl zhodnocen o částku 380 tisíc korun. Slavnostní otevření proběhlo 3. září 1978 za účasti představitelů ČSTV. Ještě v roce 1978 je zahájena další obrovská investiční akce, když v rámci akce „Z“ Místního národního výboru v Žeravicích byla zahájena výstavba víceúčelové haly, která bude sloužit převážně pro sportovní účely.
I v následujícím roce 1979 lze činnost klubu hodnotit velmi kladně. Družstvo mužů obhajuje krásné 2. místo v lize a natrvalo se usazuje v horních patrech ligové tabulky. Radost nám začínají dělat mladší žáci, kteří po vítězství v okresním přeboru postoupili do krajského finále, kde obsadili 2. místo. Reprezentanty Moravy se stávají hráči Josef Janda, Josef Černý, František Konopčík, Lubomír Pelaj a Josef Kubis. Družstvo Moravy však v Rokytnici prohrává s výběrem Čech v poměru 14 : 18.
Vedle úspěšné sportovní činnosti neustále probíhají práce na výstavbě víceúčelové haly. Klub také pořádá kvalifikaci mužů o postup do I. ligy, z níž se do nejvyšší soutěže dostávají družstva Albrechtiček a Baníku Souš.