Výrazným mezníkem v historii klubu se stal rok 1980. Od 1. ledna 1980 byla obec Žeravice integrována pod Město Přerov a jako taková se stává jeho součástí s názvem Přerov XII - Žeravice. 1. července téhož roku dochází k přejmenování TJ Sokol Žeravice na TJ LIAZ Přerov a to z toho důvodu, že národní podnik LIAZ Přerov již dlouhou řadu let napomáhal našemu klubu při zajišťování nezbytných finančních prostředků na činnost. Nepřehlédnutelný byl také fakt, že v závodě pracovala celá řada členů klubu i samotného výboru, čímž byl vytvořen reálný předpoklad ke vzájemné spolupráci v dalších letech.
Družstvo mužů již potřetí v řadě obsazuje 2. místo, tentokrát se ziskem 27. bodů. Poprvé v historii se XVIII. ročník Memoriálu Františka Konopčíka hraje jako Superpohár a startuje v něm pět nejlepších ligových celků. Naše družstvo v těžké konkurenci obsadilo 2. místo za Přešticemi, které kralovaly také ligové soutěži. Rovněž druzí se ve finále Krajského přeboru ve Staré Vsi n/O. umísťují dorostenci. Postupují do finále Poháru ÚV SSM, které se hrálo v Žerovicích na Plzeňsku a v turnaji obsazují 4. místo. Také mladší žáci skončili po suverénním vítězství v okresním přeboru ve finále krajského přeboru na 2. místě.
Dalším nesporným úspěchem byla účast šesti našich hráčů na mezizemském utkání Čechy - Morava, které se při příležitosti 75. výročí vzniku národní házené hrálo v Praze. Byli to hráči: Josef Janda, Oldřich Válek, Josef Černý, František Konopčík, Emanuel Machač a Lubomír Pelaj.
V sobotu 9. srpna 1980, po večerní a noční průtrži mračen, se rozvodnil potok Olešnice a došlo k zaplavení celého sportovního areálu. V šatnách pod tribunou a na hrací ploše dosáhla hladina vody přibližně 75 cm. Celou sobotu a neděli likvidovalo vzniklé škody asi 40 členů klubu. Podobné povodně se ještě opakovaly v letech 1986, 1994, 1997 a 2006.
V roce 1981 jsme v Žeravicích dvakrát hostili reprezentaci. Poprvé v březnu, kdy na našem hřišti proběhlo soustředění družstva mužů Moravy a podruhé ve dnech 9. až 10. května, kdy bylo hřiště dějištěm výběrového utkání Morava – Čechy žen. Obě akce proběhly velmi zdárně a měly vysokou úroveň.
Také Pohár ÚV SSM mladších žáků, který se pořádal vůbec poprvé v historii našeho sportu, se odehrál ve dnech 13. až 14. června v Žeravicích. Jeho vítězem se stalo družstvo Sokola Ledce na Plzeňsku, naši žáci skončili na velmi pěkném druhém místě. Ještě v červnu jsme se stali pořadateli Přeboru ČSSR dorostenek, v němž zvítězil Spartak Praha 4 před Lokomotivou Chomutov. Rovněž za tyto akce se nám dostálo uznání od všech aktérů i Ústředního svazu národní házené.
Pro naše družstva byl rok 1981 z hlediska výsledků pouze průměrným. „A“ družstvo mužů skončilo v lize po třech stříbrných medailích čtvrté. V letní přestávce však bylo doplněno o Petra Menšíka z Veselí n/M. a Josefa Kubise, který se ukončil vojenskou základní službu. Po podzimu pak družstvo skončilo druhé. Z ostatních družstev nás nejlépe reprezentovali mladší žáci, kteří suverénně kralovali okresnímu přeboru a jak již bylo uvedeno dříve, v Přeboru ČSSR obsadili 2. místo.
Rok 1982 se nesl v duchu dostavby víceúčelové haly. Po čtyřech letech obětavé práce byla stavba dokončena a dne 8. května také slavnostně otevřena. Bylo tak dovršeno nezměrné úsilí pracovníků tělovýchovné jednoty, občanského výboru i ostatních brigádníků, kteří se na pracech spojených s výstavbou haly podíleli. V rámci akce „Z“ bylo odpracováno 86 000 brigádnických hodin, za což se v souvislosti se slavnostním otevřením dostalo všem vysokého ocenění. Zvláštní zásluhu na celém díle stejně tak jako na předchozích pracech spojených a budováním venkovního areálu měl Josef Zubík, který celou výstavbu zejména organizačně zajišťoval. Náš klub se od této chvíle mohl pyšnit komplexním areálem, jaký neměl a snad ani dodnes nemá žádný jiný klub národní házené. Vedle hrací plochy o rozměrech 36 x 18 m má hala také ubytovací kapacitu 50-ti lůžek, klubovnu, restauraci s kuchyní a samozřejmě také potřebné šatny a sociální zařízení.
Vedle prací spojených s dostavbou haly se nezapomnělo ani na sportovní činnost. Zimní příprava částečně probíhala také v provizorně vytápěné hale, což bylo jistě přínosem. Muži „A“ obsadili v ligovém ročníku 1981/82 3. místo. Silné zastoupení jsme měli opět v utkání Morava - Čechy, které se uskutečnilo v Albrechtičkách. Zde nás reprezentovali Josef Janda, Václav Bajer, Oldřich Válek, Josef Černý, Emanuel Machač, Petr Menšík a Josef Kubis. Utkání skončilo nerozhodně 11 : 11.
Po skončení ligového ročníku se rozhodli ukončit aktivní hráčskou činnost dva vynikající útočníci, a to František Konopčík, který v dresu našeho klubu odehrál 360 ligových utkání, v nichž zaznamenal 516 ligových branek a Lubomír Pelaj, který ve 188 utkáních nastřílel 894 branek. Současně skončil svou trenérskou funkci u ligového družstva Josef Vychodil, který muže trénoval od roku 1974. Toho od podzimu nahradil právě František Konopčík.
Dobře si již tradičně vedli mladší žáci, kteří po vítězství v okresním přeboru skončili ve finále krajského přeboru na 2. místě. Ještě lépe si počínalo družstvo žáků starších, které na domácím hřišti vyhrálo finále krajského přeboru a vybojovalo si účast na Přeboru ČSSR, jehož pořadatelem byl Chomutov. Zde pod vedením Oldřicha Zubíka obsadilo 5. místo, které bylo příslibem do budoucna, neboť družstvo zůstalo pohromadě i pro nový soutěžní ročník. Nově bylo od podzimu přihlášeno družstvo žen.
Dobudováním sportovní haly získal náš klub nejen vynikající podmínky pro kvalitní přípravu, ale i možnost rozšíření kalendáře sportovních akcí prakticky na celý rok. A že bylo obou těchto možností náležitě využito, o tom svědčí dobré výsledky většiny našich družstev v jarní části mistrovských soutěží i počet námi pořádaných zimních halových turnajů, kterých bylo celkem deset. Jednoznačně lze říci, že náš sportovní stánek byl ve své první sezóně velmi dobře využit a v provozu se plně osvědčil.
V roce 1983 dosáhla naše družstva těchto významných výsledků: mladší žáci pod vedením trenérů Bedřicha Roháče a Vladimíra Pospíšila zvítězili v okresním přeboru a následně také v přeboru krajském, který se konal na našem hřišti. Bohužel se však v tomto roce nehrál Přebor ČSSR této kategorie a tak již neměli možnost tento úspěch korunovat na vrcholné akci. Žačky dokázaly zvítězit v okresním přeboru, v krajském však již na své soupeře nestačily. Dorostenci se dokázali prosadit v námi pořádaném Poháru ÚV SSM, který překvapivě ale zaslouženě vyhráli. Muži „B“ se stali vítězi okresního přeboru a postoupili do přeboru krajského. Muži „A“ na medaili nedosáhli, když obsadili 4. místo. Tento výsledek se však vzhledem k absenci dlouhodobých opor Františka Konopčíka a Lubomíra Pelaje dal očekávat.
Nejúspěšnějším celkem klubu se v roce 1983 stalo družstvo starších žáků, které dosáhlo mety absolutně nejvyšší, když získalo titul Přeborníka ČR. Byl to vůbec první titul, který náš klub za tehdy čtyřicetiletou historii získal a jak se později ukázalo, stal se základním kamenem pro úspěchy pozdější. Aby však naši hráči do bojů o přebornické medaile mohli vůbec zasáhnout, museli nejprve zvítězit v okresním a poté turnajově hraném krajském přeboru, jehož pořadatelem byly Vítkovice. Podařilo se a jako vítěz Severomoravského kraje tedy družstvo postoupilo do boje o nejlepší tým v ČSSR v dané kategorii, který byl sveden na našem hřišti. Zde si družstvo počínalo suverénním způsobem, když postupně zdolalo Hromnici ze Západočeského kraje 22 : 14, Veselí n/M. z Jihočeského kraje 17 : 8, Nové Město pod Smrkem ze Severních Čech 22 : 9, východočeský Krčín 26 : 4 a Bakov z kraje Středočeského 19 : 14. Turnaj odehrálo družstvo v této sestavě: brankář Josef Štefan, obránci Stanislav Kašpárek, Petr Válek a Bohuslav Roháč, útočníci Petr Uvíra, Zdeněk Uvíra, Miroslav Jurečka a Jiří Zubík. Trenérem družstva byl Oldřich Zubík. O kvalitách tehdejšího celku svědčí i to, že na všech postech se v tradiční anketě trenérů a vedoucích objevili na prvních místech naši hráči: v brance Josef Štefan, obránce Stanislav Kašpárek a v útoku Jiří Zubík.
V roce 1984 pokračovala mládežnická družstva v nastoleném trendu a většinou jsme ve všech věkových kategoriích postupovali na krajské přebory. Nejvýrazněji se prosadilo dorostenecké družstvo, jehož kádr byl vydatně posílen nejlepšími hráči z loňského mistrovského celku starších žáků, a které se dokázalo probojovat z finále krajského přeboru, hraného ve Svinově, na Přebor ČSR. Pořadatelem přeboru byla Dobřív u Rokycan a naše družstvo v něm pod vedením Josefa Vychodila obsadilo pěkné třetí místo za prvními Nýřanami a druhým Veselím n/M.
„A“ družstvo mužů se po roce bez medaile umístilo na 2. místě ligové tabulky. Ještě lépe si počínalo v druhé nejvýznamnější soutěži, Českém poháru, když v jeho finále hraném v naší sportovní hale zvítězilo před celky Staré Vsi n/O., Nového města a Chomutova. Cenné bylo také vítězství v domácím Superpoháru 1984. Na podzim však přišel pokles formy, který znamenal propad až na deváté místo ligové tabulky a ohrožení samotné existence v nejvyšší soutěži.
Vzniklá situace u ligového družstva byla výborem klubu řešena v zimní přestávce a bylo zřejmé, že družstvo potřebuje silný impuls, který by hráče dostal z útlumu a pomohl družstvu získat zpět důvěru ve vlastní síly a schopnosti. Ten se nakonec podařilo najít v osobě Stanislava Sobotky, který do Žeravic přestoupil z handbalového klubu Baníku Karviná. Svým poctivým přístupem, rychlostí a důraznou střelbou strhnul ostatní hráče k tvrdému tréninku a téměř okamžitě se začaly dostavovat první výsledky.
V únoru 1985 hráči obhájili prvenství v Českém poháru, čímž odstartovali cestu za záchranou ligové příslušnosti. Z desátého místa po podzimu se po zisku 18 bodů v jarní části nakonec umístili druzí, což jistě čekal jen málokdo.
Vynikající rok, snad nejlepší v dosavadní historii klubu, jsme zaznamenali v mládežnické házené. O to se postarala především družstva starších žáků a dorostenců, která se probojovala do Přeborů ČSR. Starší žáci jej odehráli v Dobrušce a předčili tam všechna očekávání, když prohráli pouze s pozdějším vítězem turnaje družstvem Nového Města o jedinou branku 13 : 14.
V tomto družstvu nastoupili hráči: brankáři Josef Zapletal a Waldemar Matuška, obránci Jan Dobeš, Luboš Domin, Martin Sprušil a Ladislav Rodek, útočníci Radek Čechák, Jiří Furman, František Dostál, Marek Daněk a Pavel Kubis. Trenérem byl Oldřich Zubík. Nejlepším útočníkem přeboru se stal náš Radek Čechák, který byl současně i králem střelců se 41 brankami.
Ještě lépe si počínalo družstvo dorostenců, které po vítězství v krajském přeboru ve Vítkovicích dokázalo navázat na loňskou bronzovou medaili a před domácím publikem dokázalo v Přeboru ČSR zvítězit, když svým soupeřům nedalo žádnou šanci. Všechna utkání družstvo vyhrálo rozdílem třídy a to i přesto, že hrálo téměř bez střídání. V turnaji se projevila vysoká trénovanost hráčů a především pak vůle vítězit. V individuálním hodnocení se prosadil Jiří Zubík, který zvítězil jak v anketě o nejlepšího útočníka přeboru, tak i nejlepšího střelce se 62 brankami. Trenérem družstva byl stejně jako loni Josef Vychodil.
V roce 1986 byla hrací plocha hřiště ještě před zahájením mistrovských soutěží opatřena novým umělým povrchem NISAPLAST. Tento povrch byl pořízen zejména s ohledem na zdraví všech našich hráčů, zanedbatelný nebyl ani jeho estetický vzhled, který okamžitě oživil celý sportovní areál. Jeho stinnou stránkou je však kluzkost při dešti, typická pro všechny umělé povrchy.
V tomto roce mělo velmi dobré výsledky družstvo mladších žáků pod vedením Bedřicha Roháče, které se jako družstvo pořádajícího oddílu zúčastnilo Přeboru ČSR a obsadilo pěkné čtvrté místo. S ohledem na věkové složení družstva lze toto umístění považovat za úspěch, neboť družstvo v prakticky stejném složení pokračovalo i v dalším ročníku.
Také žákyně se neztratily a po druhém místě na přeboru kraje ve Vítkovicích skončily na Poháru ÚV SSM v Chomutově na 7. místě. Zde však družstvo postrádalo svoji nejlepší střelkyni Magdu Komopčíkovou, s jejíž absencí se nedokázalo vyrovnat.
Družstvo pod vedením Františka Vozného hrálo v tomto složení: Jana Koukalová, Martina Černá, Daniela Zamazalová, Romana Černá, Petra Barešová, Leona Zamazalová, Pavla Roháčová, Marcela Skřenková, Hana Konopčíková, Magda Konopčíková, Alena Válková, Karla Válková a Helena Pohlídalová.
Nejúspěšnějším družstvem klubu v roce 1986 se opět stalo dorostenecké družstvo. Noví hráči z řad loňských starších žáků nahradili hráče, kteří posílili prvoligové družstvo a z finále krajského přeboru v Rokytnici se kluci kvalifikovali na Přebor ČSR do Dluhonic. Zde prošli opět celým turnajem bez porážky, k čemuž jistě výrazně přispěl nejlepší útočník přeboru Zdeněk Uvíra.
Na úspěchu se podíleli tito hráči: brankáři Josef Štefan a Josef Zapletal, obránci Stanislav Kašpárek, Petr Válek, Luboš Domin a Martin Sprušil, útočníci Zdeněk Uvíra, Ladislav Rodek, Radek Čechák, Jiří Furman, František Dostál a Marek Daněk. Trenérem byl Josef Vychodil.
V ligové soutěži byli naši příznivci nejvíce zvědavi, jak si povedou noví hráči, přeřazeni do družstva z dorostu a jak se dokážou herně sžít se staršími zkušenějšími spoluhráči. Družstvo předvádělo střídavé výkony a se ziskem 26 bodů obsadilo konečné páté místo. Na lepší časy se začalo blýskat na podzim, kdy družstvo vybojovalo šestnáct ligových bodů.
Rok 1987 odstartoval zlatou éru mužské házené v Žeravicích. Zisku vysněného prvního titulu Mistra ČR v I. lize mužů však předcházela ještě jedna významná událost, jíž bylo pořadatelství mezizemského utkání Morava – Čechy v kategoriích mužů i žen. Utkání proběhla na našem hřišti 10.5.1987 a z našeho celku se ho zúčastnili Václav Bajer, Josef Kubis, Stanislav Sobotka a Jiří Zubík. V překrásném utkání před více než dvěma tisíci diváky zvítězilo družstvo Moravy 21 : 14 a naši hráči v něm patřili k ústředním postavám, neboť jen náš útok v utkání nastřílel celkem 14 branek. V ženské kategorii zvítězily Čechy 17 : 14.
Po reprezentační přestávce se znovu rozběhly naplno mistrovské soutěže a jak již bylo zmíněno, v nejvyšší soutěži mužů jsme konečně dosáhli na metu nejvyšší, kterou je titul Mistra ČR. O tomto tolik očekávaném úspěchu se rozhodlo 7. června ve Studénce, kde jsme po velmi tuhém boji dokázali zvítězit v poměru 14 : 13 a dvě kola před koncem rozhodnout o celkovém vítězi soutěže. Radost z dosaženého výsledku byla obrovská a byla také náležitě oslavena.
Vítězné družstvo mužů nastupovalo v této sestavě: brankáři Josef Janda a Eduard Březík, obránci Václav Bajer, Petr Blaťák, ing. Pavel Zubík, Stanislav Kašpárek, útočníci Josef Kubis, Stanislav Sobotka, Jiří Zubík, Emanuel Machač, Pavel Zámorský, Petr Kubis a Zdeněk Uvíra, který měl povolen střídavý start za dorostence a muže a v obou kategoriích se mu podařilo získat zlaté medaile. Trenérem mistrovského celku byl Josef Zubík. I na podzim si družstvo počínalo výborně a po posledním kole ligu opět vedlo se čtyřbodovým náskokem.
Také mládež se v roce 1987 činila. Mladší žáci skončili druzí v Přeboru ČR na domácím hřišti, kde nastupovali z titulu pořádajícího oddílu. Dále pak se trenéru Vychodilovi se svým družstvem dorostenců podařilo potřetí v řadě zvítězit na Přeboru ČR v Novém Městě nad Metují, a to i přes porážku od celku Veselí n/M. v poměru 22 : 25. Pozadu nezůstaly ani dorostenky, které se probojovaly do Poháru ÚV SSM pořádaného Vítkovicemi a v turnaji obsadily 3. místo.
V roce 1988 se zejména naše žákovská družstva začínají potýkat s nedostatkem hráčů v jednotlivých ročnících, což se odráží i na dosahovaných výsledcích. Starší žáci i žákyně se sice ještě účastní Poháru SSM, ale již se v nich nedokáží výrazněji prosadit. Vše opět zachraňují dorostenci, kteří vyhráli jak přebor kraje tak i Přebor ČSR na domácím hřišti. Tentokrát již ne pod vedením Josefa Vychodila, který se po letech vrátil k prvoligovému družstvu mužů, ale Oldřicha Zubíka. V individuálním hodnocení nejlepších hráčů jsme měli dvojí zastoupení v podobě brankáře Josefa Zapletala a obránce Ladislava Rodeka.
První družstvo mužů v roce 1988 vyhrálo vše podstatné. Po vítězství v Českém poháru, jehož finále se uskutečnilo v Litvínově, zvítězilo podruhé za sebou v nejvyšší soutěži a prvenství si nenechalo ujít ani v SUPERPOHÁRU. Také po podzimní části I. ligy skončilo družstvo na 1. místě s dvoubodovým náskokem.
Podobně jako v roce 1988 si družstvo vedlo v roce 1989. Potřetí za sebou zvítězilo v nejvyšší soutěži, vyhrálo Český pohár, jehož vyvrcholení se konalo v Praze a rovněž zvítězilo v turnaji nejlepších ligových družstev SUPERPOHÁRU. Významnou událostí roku pak bylo udělení titulu „Mistr sportu“ šesticí našich hráčů, a to Josefu Jandovi, Václavu Bajerovi, Petru Blaťákovi, Josefu Kubisovi, Stanislavu Sobotkovi a Emanuelu Machačovi. Po úspěšné sezóně zakončili hráči Václav Bajer, Emanuel Machač a Pavel Metelka aktivní činnosti a družstvo bylo doplněno o hráče vracející se z výkonu základní vojenské služby Stanislava Kašpárka, Zdeňka Uvíru a Jiřího Zubíka.
V letech 1988 a 1989 se v úspěšném družstvu střídali tito hráči: brankáři Josef Janda, Eduard Březík a Josef Štefan, obránci Václav Bajer, Petr Blaťák, ing. Pavel Zubík, Pavel Metelka, Ladislav Kašpárek, útočníci Josef Kubis, Stanislav Sobotka, Emanuel Machač, Petr Kubis, Petr Uvíra, Adam Vondráček, Pavel Zámorský, Radek Čechák a Jiří Furman.

Pozadu nezůstali ani dorostenci, kteří postoupili z finále krajského přeboru ve Staré Vsi na Přebor ČR do Dobrušky, kde opět s přehledem vybojovali zlaté medaile. Úspěch družstva pod vedením Oldřicha Zubíka umocnilo také vyhlášení Ladislava Rodeka nejlepším obráncem a Jiřího Furmana nejlepším útočníkem přeboru. Bohužel to však byla poslední medaile, kterou až dosud dokázala naše mládež dovést z přeboru ČR.
Ještě jednoho historicky významného úspěchu bylo dosaženo družstvem dorostenek. Ty sehrály velmi vydařený Přebor ČR na našem hřišti, ve kterém se umístily na 3. místě. Na tomto dosud nejvýznamnějším úspěchu naší ženské házené se podílely hráčky: Jana Koukalová, Daniela Zamazalová, Jitka Hrbáčková, Martina Černá, Romana Černá, Magda Konopčíková, Hana Konopčíková, Leona Zamazalová, Pavla Roháčová, Marcela Skřenková a Kateřina Vychodilová. Trenérem družstva byl Jan Blaťák ml.
V porevolučním roce 1990 zaznamenal náš klub další významné sportovní úspěchy. Všechny však byly zastíněny úmrtím bývalého hráče, trenéra a především dlouholetého nezištného funkcionáře Josefa Zubíka, který po dlouhá léta tvrdě, ale s láskou pracoval pro náš klub i celou národní házenou. Přestože je zřejmé, že nemůže být dílem jednoho člověka přeměnit skromný venkovský klub v nejúspěšnější klub téměř stoleté historie národní házené, nelze mu upřít rozhodující podíl na všem, čeho kdy národní házená v Žeravicích dosáhla. Byl to on, kdo stál za přeměnou hřiště regionální úrovně v moderní sportovní areál zahrnující mimo jiné sportovní halu, kdo vedl družstvo mužů při jeho postupu do nejvyšší soutěže i zisku prvního titulu Mistra ČR a především to byl on, kdo dal dohromady tým stejně obětavých a pracovitých lidí, díky nimž pak byly hráčům a hráčkám vytvořeny ty nejlepší možné podmínky. Škoda jen, že mu nebylo dopřáno déle se radovat z úspěchů, ke kterým položil základ.
V celém průběhu sezóny 1989/90 kralovali I. lize národních házenkářů naši hráči. Ligu počtvrté za sebou suverénně vyhráli se ziskem 41 bodů což znamená, že z 22 utkání ztratili pouze 3 body. Na prvenství dosáhli také v Českém poháru i SUPERPOHÁRU. V družstvu se trenéru Vychodilovi podařilo skloubit starší zkušené hráče s bývalými úspěšnými žáky a dorostenci, což dávalo dobrý výhled do budoucna.
Také v roce 1991 jsme se mohli radovat z již 5. mistrovského titulu v kategorii mužů i zisku Českého poháru. Zvítězili jsme také v 1. ročníku Memoriálu Josefa Zubíka, který nahradil SUPERPOHÁR. V průběhu tohoto turnaje jsme se rozloučili s našimi dlouholetými oporami, které se rozhodly ukončit svou aktivní sportovní činnost, se Stanislavem Sobotkou, Josefem Jandou a Josefem Kubisem, s nímž bylo dohodnuto, že v případě potřeby za naše omlazené družstvo ještě nastoupí a vypomůže mu. Svoji činnost u družstva ukončil také jeho trenér Josef Vychodil. Toho nahradil Jan Blaťák, vedoucím celku se stal Josef Janda. Všichni jsme byli zvědavi, zda mladé družstvo dokáže navázat na předchozí úspěchy a popravdě řečeno, v obhajobu titulu jsme příliš nedoufali. Po podzimu sezóny 1991/92 bylo družstvo až páté se ziskem 13 bodů. Historický úspěch jsem zaznamenali také v ženské házené, to když se svými výkony probojovala poprvé naše hráčka Božena Stropková do reprezentačního celku Moravy.
Na jaře roku 1992 podávalo ligové družstvo zlepšené výkony a bodově se dotáhlo na dosud vedoucí Stupno. K posledním dvěma utkáním zajíždělo do Nýřan a právě na půdu vedoucího Stupna. Po sobotním vítězství v Nýřanech v poměru 19 : 11 sehrálo družstvo utkání, jež se nesmazatelně zapsalo do klubové historie. Kluci v něm podali vynikající výkon a svého soupeře předčili především v bojovnosti, soudržnosti a vůli po vítězství. Utkání skončilo 19 : 16 v náš prospěch což znamenalo, že jsme se pošesté v řadě stali Mistry ČR a překazili tak hráčům a četným fanouškům Stupna připravenou oslavu na počest očekávaného historického úspěchu. Družstvo tedy po podzimních nevyrovnaných výkonech zmobilizovalo své síly a dokázalo navázat na předchozí úspěch.
Sestava úspěšného družstva byla následující: Eduard Březík, Ladislav Kašpárek, Stanislav Kašpárek, Ladislav Rodek, Martin Sprušil, Jiří Zubík, Zdeněk Uvíra, Petr Uvíra, Jiří Furman a Radek Čechák. Trenérem byl Jan Blaťák.
Podzimní části už družstvo suverénně kralovalo a bez ztráty bodu vedlo ligovou tabulku s osmibodovým náskokem. Také družstvo žen podávalo v roce 1992 dobré výkony, které vedly k vítězství v krajském přeboru. Tím si družstvo zajistilo účast na kvalifikaci o postup do I. ligy žen, jejímž pořadatelem byl Bakov nad Jizerou. Zde družstvo obsadilo 4. místo.
V hodnocení úspěšnosti roku 1993 se na prvním místě umístilo družstvo I. ligy mužů, které posedmé v řadě za sebou obhájilo titul přeborníka České republiky. Jako druhé nejúspěšnější bylo hodnoceno družstvo žen, které se stalo vítězem krajského přeboru a postoupilo do kvalifikace o I. ligu žen, hrané v Plzni – Liticích. V ní obsadilo pěkné 2. místo a to pouhý jediný bod za družstvem Litic. Navíc byla jako nejlepší brankářka kvalifikace vyhlášena Lenka Sýkorová a jako nejlepší útočnice Božena Stropková.
Jako další dílčí úspěch lze hodnotit výsledek družstva starších žákyní, které se probojovalo do finále krajského přeboru této kategorie, kde však obsadilo až 3., nepostupové místo. Umístění ostatních našich družstev pak lze hodnotit jako průměrná a bohužel musíme konstatovat, že hlavně u mládežnických družstev opět nedošlo k výraznějšímu posunu směrem k lepším výsledkům.